- Yg. 1923, Ne. 35 -

Je to škoda s klesající buržoazií. Mnoho žen si už nemůže dovolit služku, musí všude půjčit ruku. Celý život je pohlcen v boji za zachování života; všechny vyšší zájmy stojí za obavami o maličkosti. Je to hrozné! Život nemá v dlouhodobém horizontu žádný smysl, ty ho opotřebováváš, spotřebuješ nejlepší síly, otupíš a nudíš a bez energie.

Takže to zní v mnoha variacích od buržoazních papírů. Znovu a znovu se cítíš, co je trápení. A už si naříkáte. Jeden už citlivě křičí. Nyní, když člověk ve svém těle cítí, co to znamená žít roky v bídě, poukazuje na peklo, které je skryto ve skromném životě. Bohužel se to stále nezdá, jako by z toho bylo možné vyvodit závěry, pokud jde o náš hospodářský řád nebo spíše nepořádek. Myslíš si ze všeho nejdříve!

Po celá desetiletí proletariát žil v podmínkách, v nichž nyní hrozí, že se buržoazní kruhy „potopí“. Jeho snaha dostat se z tohoto nehodného života byla strašně nesnášenlivá a byl pro ni zvolen termín třídní boj. Nyní člověk upadl do tohoto třídního boje, což by mělo znamenat boj za důstojnou existenci. A je vedeno mnohem jednostranněji než proletariát. Proletariát ve svém boji postavil před sebe obraz spravedlivého sociálního řádu; Trpící buržoazie však dnes má jen jednu myšlenku, jak vrátit život starému muži. Tam se bojuje za zrušení privilegií, tady za jejich zachování.

To je důvod, proč usazená drobná buržoazie nemá sympatie, protože je zcela bezohledná. A o tom to všechno je. Pokud někdo stál na začátku této nyní tak prokleté republiky na straně pracujících lidí, vychoval proletariát socializací ekonomiky, dnes se nehrozil, že se společně propadnou. Nebylo to žádoucí. Protože utrpení bylo ve vzdálené budoucnosti i přes revoluci. Nyní člověk rád zahyne.

Úpadek však spojí tyto lidi v různých částech tak málo jako kdysi pochybný výstup. Dnes tvrdě střetávají ve svém hmotném a morálním utrpení a není tam žádný dobrý zvuk. Mohla zachránit jen trochu empatie se situací druhé; ale ještě se nedozvěděli, že, protože nás naříkají, jsou sami již vystaveni bídě. Lze také dojít k závěru, že to není obecně ohromující.

1923, 35 · Frida Leubold