- Yg. 1921, Ne. 49 -

Návrh závazku vůči veřejnému sektoru, napsaný před Görlitzovým kongresem SPD 1921 ne-marxistou pro marxisty

Jsme odděleni dvěma generacemi od komunistického manifestu a jednou z programu Erfurt. Hospodářský rozvoj buržoazní společnosti se do značné míry ujal kurzu předvídaného a my jsme viděli den, kdy se socialisté chopili moci zdědit kapitalisty.

V tomto bodě zlomu v socialistické historii je velké zklamání. Nemělo smysl věřit v jeho lepší zákon a ve vlastnictví jeho silnější moci. Pokus dosáhnout vítězství skončil porážkou.

Nechyběla v zralosti věcí, ale ve zralosti lidí. Není třeba zoufalství, ale z pochopení a znovuobjevení nové moci lze získat. Naši oponenti marně tvrdí, že naše příčina selhává v přirozené podstatě lidstva. Je na nás, abychom dokázali, že naše slabosti nejsou vrozené, ale umělé, neměnné, ale překonatelné.

Trpěli jsme iluzí, že máme ctnost veřejnosti. Copak jsme snad ještě neměli příležitost uplatnit zlozvyky odporných tužeb a činů? Potřebujeme vědomou sebekázeň, abychom se v budoucnu dokázali jako skuteční socialisté, kteří ve svých řadách netolerují žádný čin na úkor komunity.

Podcenili jsme dovednosti podnikání, které je zkušenější a svědomitější, než jsme věděli. Musíme mít na paměti, že v okamžiku skutečné socializace máme úkol a ne řešení, takže je nutné uvést socialistické hodnotné vlastnosti kapitalismu.

Nestačilo to vidět nadějný cíl v obrysu. Představovali jsme si přechod od kapitalismu k hladkému a jednoduchému, příliš automatickému a příliš schematickému. Postupně si uvědomíme, že svět našich objednávek vyžaduje více než malou multiplikační tabulku.

Pocházíme z věku akvizice a úspěchu. Stěžujeme si na přestupky ambicí a chamtivosti. Dokud však náš zrak a vůle zamlžují zbytky závisti a nenávisti, jsme v nebezpečí slepého vzteku. I tolik opovrhovaný soukromý majetek výrobních prostředků má obě strany světla, které ocení každá socialistická komunita, a také stíny, jejichž tajné uctívání si ani socialistická komunita nemůže dovolit. Je nutné vyloučit dnešní vlastnictví nemovitosti než současný vlastník.

Dosud jsme nevyrostli z dětství technologických otřesů. Jinak bychom klidně zvážili a pochopili alespoň nejednoznačný charakter racionálně zamýšlené výroby, konkrétně požehnání jeho plánovaného naplnění potřeb a prokletí jeho bezúčelného vzrušení, které nejen podnikatelé, ale také neustále pomáháme ničit první za druhé hledám zdřímnutí. Práce konstruktivního a organizačního umění je dokončena, pokud komunitě poskytuje mírný život na všech jejích členech. Mimochodem, být socialistou znamená omezit jeho nároky na komunitu.

Být socialistou neznamená pouze nastavit ekonomiku mimo kapitalismus, ale také stanovit cíl ve jménu komunity. Ekonomika tam není sama o sobě. Proto je nekritické manipulace s produktivitou pro socialisty špatné. Po sladkých kousnutích odměněné pilnosti jsme ochutnali kyselou dochuť, která doprovází každou sociální práci. Čím více ji zdokonaluje, tím je jasnější pro osobu, která ji vykonává (pokud ji stroj zcela nevypovídá), službu, jejíž svoboda v nejvýhodnějším případě umožňuje dobrovolnou poslušnost, ať už soukromou či komunitou určenou opatření jsou učiněna. Není to socialistické, nýbrž liberální a demokratické myšlení, pokud si člověk chce dovolit nevyhnutelně nejpřísnější disciplínu sociálního podniku prostřednictvím nepohodlí volně nebo prostřednictvím práva na spolurozhodování.

V socialistickém kruhu je naprosto nezbytné, aby každý schopný člověk vykonával stejné množství výkonné práce a aby každý živý člověk obdržel stejné množství takto vyrobeného zboží. Na druhé straně je mimo socialistický kruh zakázáno vyrábět zboží prostřednictvím socializované práce. Takto vypadá socialistická koncepce svobody a spravedlnosti, na niž byla zapomenutá třetí sestra v lize, bratrství, devatenáctého století.

Od té doby, co vyšlo najevo, že zemědělství a mnoho dalších odvětví nedodržují průmyslová pravidla koncentrace, zaváhali jsme, zda bychom měli jít do továrny nebo od ní. Socialistická komunita si dala pozor na doktrínu - nebo uznala praktickou část. Čím méně zboží potřebuje komunita k produkci prostřednictvím socializované práce, tím lépe bude schopna zmírnit bolest mezi jednotlivcem a komunitou. Tím, že socialismus uvalil všechny jevy na tvář třídního boje mezi průmyslovou buržoazií a proletariátem, odcizuje ty četné neutraly, které se k němu připojí, jakmile změní přední stranu.

Libovolný živnostník, nedávno přejmenovaný na Schieber, představuje skutečného nepřítele socialismu, a právě mezi námi šeptá ve tmě. Dobře s ním! Ne jeho podnikání, ale naše dohoda určuje formu a obsah našeho blaha. Jeho království, toto prostřední místo mezi trhem a plánem, bylo rozděleno na dvě království: vše závazný plán a ne závazný trh.

Socialista musí povznést se nad plachost svých předchůdců. Svou povahou se nehodí zacházet se státem jako s pláštěnkou, která je za obvyklého počasí udržována ve skříni a ve špatném počasí je obviněna z toho, že jí umožňuje průchod vlhkosti. Socialistický stát je identický se společností. Vydává své zákony na demokratickém základě a přenáší do socialistické ekonomiky na veřejnou odpovědnost pravomoci, které dnes přijímají a užívají soukromé osoby, jako jsou dary Boží milosti. Socialista se ve státě cítí jako voják a vylučuje nehodný stav, ve kterém je stát směšně fiskálně-byrokratickým konkurentem třídy, která využívá jeho zájmy.

Každý člověk je schopen takový socialismus porodit; ale každý se také připojil k socialismu národů. Mezi národy bude také prostor pro mezinárodní vztahy, které budou navázány pouze tam, kde to bude vyžadovat nouze, ale za touto hranicí zůstanou národy zůstat tím, čím jsou: dospělé organismy, které se vzájemně vylučují z důvodů krve a domova odchylují se v jejich chování a zvycích. Obětujme také obchodní ideál, který skrýval imperialistické instinkty za komerční monotónností, a my se převedeme na lidskou republiku, která co možná jen zřídka začíná hádku mezi singulárním a množným číslem a nikdy ji nenechá skončit na úkor celku.

práce:

1. Socialismus, v řetězci mezi člověkem a lidstvem, zaujímá strany ve prospěch strany, pokud to umožňuje blaho celku, a ve prospěch celé strany, jakmile to vyžaduje blaho strany.

2. Socialismus posvěcuje instituce, jako je majetek, pokud slouží celému celku nebo neovlivňují blaho celku, a znesnadňují takové instituce, jako je majetek, pokud se týkají celku částečně, aniž by propagovaly celek. V rámci produkce požadované celým socialismem zná jen podmíněný soukromý majetek, který lze odstranit jako trest za porušení sociálního řádu a na kterém má společnost přednost před dobrovolným vzdáním se jednotlivce. Mimo sociální výrobu má soukromé vlastnictví bezpodmínečnou ochranu společnosti.

3. Socialismus rozlišuje mezi:
a) výkonná společnostní služba (např. kovový dělník, úředník, železniční dirigent),
b) placená práce zdarma (např. hospodyňka, řemeslník, zemědělec, lékař, učitel),
c) bezplatnou činnost vyžadovanou společností (např. průmyslový ředitel, správní úředník, člen),
d) další práce na volné noze (např. umělec, spisovatel, zaměstnanec na částečný úvazek).
Každý, kdo provádí b), může být osvobozen od a). Mezi všemi, kteří nevykonávají b), je a) distribuováno rovnoměrně, i když to dělají c) ad). Jinými slovy, a) ab) se nepočítají jako služby, c) ad); a) se dělí podle plánu, b) se bere v úvahu na pravidelném základě, c) ad) je zacházeno podle tržního principu.

4. Socialismus připouští celku, aby určil, kolik sociální služby (3 a) se má vykonávat ročně. Za tímto účelem bere na vědomí velikost celkové roční poptávky po produkci a spotřebě a kolik z toho je produkováno placenou prací za nic (3 b); Součástí tohoto zákona je sociální import a export. Socialismus, s výjimkou kontextů sociálních služeb, zakazuje dělení práce tak, jak bylo nařízeno a vykonáno; Zejména socialismus umožňuje jakoukoli činnost na částečný úvazek (3 d) pouze za předpokladu, že se koná bez dělby práce. Jinými slovy, socialismus způsobuje, že práce založená na práci závisí na veřejných ústupcích a kontrole.

5. Socialismus si vyhrazuje právo požadovat servisní poplatky (3 a) nepřetržitě (jako denní pracovní doba) nebo přerušovaně (jako roky služby) podle potřeby. Množství služby přidělené na život pracovníka (kromě 3 b) se však počítá přesně stejně. Stejně tak přesně stejná parita (věkové rozdíly!) Společensky jednotný pracovní produkt distribuovaný mezi spotřebitele. Socialismus se nevyhýbá uniformitě této sociální substruktury, protože věří, že šetří dostatek času, aby každý z nich mohl pečovat o osobní nuance mimo sociální službu.

6. Socialismus poskytuje samosprávě sociální ekonomice státu. Ústřední orgány této samosprávy mají být naplněny ve stejném poměru s organizačními a výkonnými funkcionáři společnosti. V jednotlivých společnostech nese plnou odpovědnost organizační funkcionář. Stát (právní stát) se omezuje na legislativu o hospodářském rámci, před níž slyší ekonomiku.

7. Socialismus si je vědom geografických a etnografických rozdílů na Zemi. Přeje si aplikovat na vztah mezi národy a lidstvem stejné teze jako na všechny vztahy mezi jednotlivci a celkem. Dokáže si však například představit, že si lidé místo emigrace volí spousty úsporných opatření, aniž by bylo dovoleno od lidstva vyžadovat úlevu od této dávky.

1921, 49 ***

Porodní bolesti nového věku oznámené tak hlasitě se ukázaly jako obyčejné zažívací potíže.

1922, 43 momos