Sociální demokraté a komunisté

- Yg. 1933, Ne. 8 -

Všichni Pöstchenjäger a Bönzchenaspiranten se nyní vrhli do Hitlerových řad. Zde věří, že najdou uspokojení především pro své soukromé přání. Což znamená numericky dodatek Hugenberg, Seldte nebo dokonce Papen naproti Hnědá armáda Duce? Přitažlivost největšího bloku se znovu osvědčí. Kdo má, je dán.

Už dnes Vládní koalice [od 30.1.1933] Hitler je zdaleka nejsilnější muž. Ne kvůli své osobní síle, ale kvůli masám stojícím za ním a slepě za ním. V nové vládní koalici po 5. V březnu bude více bezpodmínečný auss.

To je velké nebezpečí, které ve volbách ohrožuje německý lid. Už je těžké si představit, že by se Hitler měl dobrovolně vzdát svého místa, pokud 5. Březen [1933] Kabinet tzv. Národní koncentrace žádná většina. To je ještě méně myslitelné, pokud volby výrazně posilují Hitlera na úkor jeho spojenců.

Zřejmé možnosti konfliktů se na obzoru objevují hrozivě.

Není třeba slogan v levicovém dokumentu, že vše závisí na posílení republikánských stran ve volbách. To byste samozřejmě neměli prohlašovat. Velkou otázkou je, jaké praktické způsoby je třeba přijmout, aby se posílila protiareakční fronta.

Nejvyšším principem všech republikánů musí být: vyhnout se plýtvání energií vlevo! Ztráta síly však znamená, že síly, které se mají obrátit výhradně proti právům, jsou do značné míry paralyzovány vnitřními boji v levici.

Někteří idealisté propagují seznamové spojení mezi SPD a KPD. Zpravodaj v tomto smyslu pochází od dvou sympatických členů skupiny Nelson, Maria Hodann a Willi Eichler, byl šířen v socialistických kruzích. V té době bylo určeno přesným výpočtem, že v předchozích volbách takový seznam spojuje „Marxistická fronta“ stálo by to místo. Je to kvůli povaze našeho volebního zákona. Tento volební zákon zavazuje všechny malé strany, aby seznamy uváděly imperativně, protože jinak, jako am 6. Listopad [1932] der Smluvní strana stalo se, stovky tisíc hlasů právě spadly pod stůl. Ale pro velké večírky nepomáhá jejich seznamové spojení. To může dokonce vést k malé ztrátě mandátu.

Nestačí, že návrhy idealismu se rodí a jsou dobře míněny. Musí být také praktické. Proto, i kdyby byla možná nálada SPD-KPD pro připojení k seznamu, byla by zbytečná. Proč by měl člověk dát svou dobrou sílu do bezúčelného důvodu?

Možná by bylo možné a rozhodně rozumné vyhnout se bratrovražednému boji, který ve všech předchozích volbách zbytečně spotřeboval tak značnou část sil dvou největších dělnických stran. Nebo muselo bezpočet jejich volebních schůzek vyvolat u objektivních třetích stran dojem, že volební bitva spočívala hlavně v tom, že KPD ukradla SPD co nejvíce voličů a naopak? Mnoho dělníků, kteří byli touto podívanou znechuceni, tak bylo nuceno zdržet se hlasování, ne-li hlasovat pro Hitlerovu „dělnickou stranu“.

Musí to, co bylo dosud, tentokrát vždy stejné? Měli by se KPD a SPD vzdát propuštění svých protikladů jen na pohřby obětí fašistického teroru?

Dnes je důležité vést volební kampaň tak, aby voliči hlavních socialistických levicových stran nedostávali hříchy druhé strany na svých hlavních volbách. Bez ohledu na to, jak velké mohou být hříchy SPD a KPD, musí být jakýkoli jiný aspekt zastíněn nebezpečím, které leží v blízké budoucnosti, nebezpečím fašistické vlády. Jakmile je to tady, je to, jako bychom byli v Itálii: Sociální demokraté a komunisté jsou smeteni ze scény.

Slepou ideologií by bylo popřít hluboké rozdíly mezi SPD a KPD. Ale oba si dnes musí uvědomit: jejich životy neustále ohrožují.

V masách dělnické třídy by se nic nezdálo více osvobozující a stimulující, než kdyby ze všech volebních projevů SPD a KPD vyšel obyčejný leitmotiv: nepřítel je na pravé straně!

1933, 8 Hellmut von Gerlach