Konec

- Yg. 1933, Ne. 11 -

Když tyto řádky přejdou do tisku, následuje „národní revoluce“ Výsledek voleb 5. březen podobně vynucený jako vzpoura 1918 po vojenské porážce. V té době, žádná ruka v Německu zvedl se bránit Říši. Tentokrát to šlo stejným způsobem. Nositelé Republiky Weimar uznali, že tato epocha skončila.

Ještě není čas nekrology psát. V tichých časech bude spravedlivější verdikt o 14 letech, které uplynuly od té doby, co to bylo možné v žáru předvolební kampaně, kterou odsoudila národní strana, která nalevo téměř pláče jako ztracený ráj.

Objektivní zkoumání rovnováhy obou období jasně ukazuje, že aktivní I přes čtyřletou krizi je Weimarská republika mnohem větší a kvalitnější než kvalita říše, i když republika s utlačovatelskou Pasivní císařství byl předem načten.

V té době neexistovaly v zemi žádné potraviny ani suroviny. Výrobní aparát musel být přeměněn zpět na normální komoditní výrobu. Doprava byla měsíce silně zatížena demobilizací a dodávka nejlepšího železničního materiálu tento stav ještě zhoršovala. Z dalších důsledků války se zmiňuje pouze nejistota ohledně podmínek míru.

To vše je na úvodní rozvaze „Třetí říše“ na straně pasiv vynecháno. [...]

Srovnání kolapsu Německé říše a Weimarské republiky ukáže mnoho paralel s budoucí historiografií. Existuje však také zásadní rozdíl mezi vznikem a vládou Weimarského státu a začátkem „Třetí říše“.

Sociální demokraté přijali vojenskou porážku roku 1918 jako národní neštěstí a jen neochotně podnikli kroky k politické konverzi a zachování říše, které byly později označeny za listopadové zločiny. Vzhledem k národnímu neštěstí, které je třeba nést a překonat společně, se vzdala veškerých opatření proti osobám odpovědným za kolaps. Sociální demokracie jednala podle biblického verše: „Nesuďte, že nebudete souzeni.“

Národní revoluce probíhala úplně jinak. Marxismus učinila odpovědným za krizi v Německu (dopady globální ekonomické krize!). Jako kdyby německou ekonomiku řídili vůdci stran a odborů od roku 1918, nikoli Stinnes, Thyssen, Cuno, Vögler, Kirdorf atd. Skutečnost, že krize v čistých marxistických USA začala dříve a měla horší důsledky, ani na okamžik nezaměnila „národní“ žalobce proti německému marxismu. Nejednali podle biblického verše, ale podle odvěké zásady třídního boje: „Souďte, abyste nebyli souzeni!“ [...]

Lidé chtějí cestu ven z krize a zároveň musí mít dojem, že hnutí využívá veškerou energii k realizaci svého programu.

„Marxisté“ nechápali jejich úkol. Od samého začátku se nechali tlačit do obrany a nechápali, jak využít k úspěchu slabiny svých protivníků.

Kdyby se postavili proti čtyřtýdennímu nebo čtyřměsíčnímu programu s jasnými požadavky na nejistý čtyřletý program, vláda by byla nucena tento program formulovat. Jejich budoucí politiky by byly v rozporu se socialistickým programem socialistické opozice.

Požadavky takového programu jsou doslova žádané. Zaprvé, poptávka určující trend: vymýcení chudoby úplným uplatněním veškerého technického pokroku, odstranění všech kapitalistických zábran plánované poptávkové ekonomiky, okamžité zvýšení kupní síly k obnovení celého výrobního aparátu.

Socialisté se však cítili tak utlačováni starými výčitkami a byli si tak málo vědomi řádu dne, že oponenti tento boj zcela určili. Nepřítel určitě používal neznámé prostředky; ale jeho historie ukazuje, že aspiračnímu hnutí lze jen trochu bránit [...]

1933, 11 Fritz Sturm