Z rozpočtu deseti miliard dolarů Německé republiky pro 1929 požaduje vojenský rozpočet zhruba 700 milionů marek; 200 miliony jsou pro námořnictvo. Pokud někdo ví, jak k této obraně dochází, pak také víme, že bez dalšího vyšetřování by mohlo sto milionů zničit námořnictvo a sto pozemní armáda, aniž by bylo nutné propustit člověka nebo hodnotu naší vojenské výzbroje.

Ale tyto miliony 700 jsou daleko od našich celkových nákladů na vyzbrojování. Bylo by úkolem celé týdny je dát dohromady a porovnat je s celkovými veřejnými výdaji v Německu, které lze odhadnout na miliardu 15. Zkusme to podat hrubou představu.

Nejprve je třeba si uvědomit, že Reichswehr rozuměl tomu, jak deportovat značnou část svých výdajů za kasárny, přehlídky a podobně do společenství, která se snaží získat posádku. „Jiné Německo“ je uvedeno ve svém posledním počtu pouze ze Slezska, šest měst, která utratila za kasárny přes 6 milionů marek.

Za druhé, řadu výdajových položek je třeba označovat jako „neviditelné“ výdaje na zbraně, které nejsou zahrnuty do rozpočtu říšského ministerstva obrany, ale do jiných oddílů souhrnného rozpočtu, zejména do rozpočtu ministerstva dopravy. Patří sem dotace na letectví a podpora podnikům způsobilým pro výrobu válečného materiálu.

Zatřetí, výdaje na státní policii, také několik milionů 700, ke kterým říše přispívá zemím 200, nejsou přesně konzistentní, ale do značné míry vojenské výdaje. Protože státní policie je ve své současné působnosti a povaze také druhem vojenské, i když je určena pouze pro interní účely. Pokud se necítila jako taková, jak mohla převzít čestný úkol kultivovat „tradici“ bývalé německé koloniální armády ve svých jednotlivých odděleních? (Například Württemberský Schutzpolizei je tradiční součástí Südseeschutztruppe, pro nás domorodce je vždy zvláštní, méně čestné vědomí.)

Pokud vezmeme všechny tyto náklady na zbrojení, které nejsou v rozpočtu Říšského sněmu, na miliony 400, víme, že každoročně získáváme německé lidi o více než miliardu marek, abychom se připravili na příští válku.

Jak víte, ten poslední ještě není plně splacen. Zásoby obětí války a pozůstalých stojí v rozpočtovém roce 1929 zhruba jednu a půl miliardy; válečné odškodnění dvě a půl miliardy (z toho jeden a půl rozpočtu Říšského rozpočtu, další platíme za průmyslové a železniční dluhopisy).

Říká se: Harm vás dělá chytrými, nebo: Spálené děti se bojí ohně.

Taková moudrost však platí, stejně jako učení křesťanství, pouze v soukromém životě.

Spíše: ani tam.

1929, 16 Sch.

Viz také článek Michaela Bergera v Neue Zürcher Zeitung z 24.08.2014u: https://www.nzz.ch/international/europa/ein-geheimplan-fuer-den-zweiten-weltkrieg-1.18368619