V opozici

1936

- Yg. 1926, Ne. 52 -

Jako opoziční dokument byl založen Sonntags-Zeitung, který byl dosud spuštěn, a má v úmyslu v něm také přetrvávat. Stručně řečeno, staví se proti převládajícímu trendu v celém veřejném životě vlasti, v tisku, politice, ekonomice a tzv. „Kultuře“, což obvykle chápou hesla jako nacionalismus, kapitalismus, klerikalismus a podobně. Neobhajuje se proti těmto mocnostem, jak tvrdí přátelští čtenáři a především ti, kdo nečtou, z čisté mefistofeliánské radosti, že popírají, nadávají a škodí; ale protože jejich vydavatel jejich lži, hlouposti a hlouposti má před sebou každý den hmatatelné důkazy a nemůže odolat potřebě to vyjádřit. Jakmile se svět, ve kterém žiji, začne stát rozumným, slušným a pravdivým, budu mít k dispozici nedělní noviny a vydávat vydání.

Někteří ze soudců, a zejména přátelští, si nyní myslí, že je špatné připojit se a pracovat pro konkrétní stranu v rámci opozičního frontu, které se politicky nazývá „levicovým“. Něco na tom je a v mé mysli je také vlažná lhostejnost nebo zbabělá pokrytectví, která se tolik rád chová jako „stojící nad stranami“. Každý, kdo chce něco říci svým lidem a jeho času, by se neměl bát brát na stranu, a to ani s rizikem, že bude sražen. Mám však své dobré důvody, pokud nejsem stranický muž v nejpřísnějším smyslu, a nepředepisuji noviny žádné z levicových stran, které jsou mi blízké, ani sociálně demokratické, la suite, které mám tendenci se ve volbách a podobně podobat. Jedna z odporných veřejných neprávostí je ta, která je také rozšířená vlevo a kterou bych chtěl nazvat stranickým duchem - ve špatném smyslu - že ve svém vlastním táboře najdete všechno krásné a dobré a vše, co je ve vašem protivníkovi špatné a špatné musí. Je to totéž, co činí náš takzvaný vlastenectví tak směšným a tvrdohlavým; což falšuje boj tříd; který otrávil konflikt denominací a světonázorů. Nerad se účastním. Nepovažuji to za zradu vlastního tábora, i když někdo chápe nebo schvaluje něčí osobnost nebo akci; a za to, že neznečišťuje vlastní hnízdo, pokud odstraní nečistoty, které se v něm nacházejí, nebo kritizuje slabiny v něm. Nepovažuji to za škodlivé, ale dokonce nutné.

A mohu si dovolit tento postoj ještě více, protože nejsem venku, abych shromáždil příznivce kolem mě, shromáždil kliku nebo „kostel“, jak proroci raději říkají. Stojím na vlastních nohou a rád bych viděl ostatní kolem sebe, jako by na nich stáli. V žádném případě nevěřím, že mám jedinou a patentovanou pravdu. Chci, aby ostatní, jako já, hledali pravdu, ale také je nechali jít svou vlastní cestou. Doufám, že obsah těchto novin je takto chápán. Moji čtenáři by neměli být přesvědčeni o neomylnosti, pouze o dobré vůli svých novin. Chci, aby je také vyzkoušeli, aby přemýšleli o tom, co v nich je; ne že by to měli přísahat, jako bratr Stammtisch na jeho těle. Pokud někteří, kteří chtějí být vedeni, nenajdou v Sonntags-Zeitungu očekávanou linii, nemůžu si pomoci, protože nejsem tam, může si koupit lístek na párty.

Vím, že okruh čtenářů omezuji na vlastní škodu. A bohužel mezi těmi, kdo leží v jeho okresech, stále existují někteří, kterým, upřímně řečeno, nepřikládám příliš velký význam. Pro ty, kteří nejsou v srdci vážní; kteří se chtějí jen bavit čtení tohoto příspěvku. Allesbesserwisser, Blasierten, "intelektuálové". Nemohu a nemám rád tvé nároky na „spiritualitu“. Čtenář, který se mi líbí nejvíce, je jednoduchý, nevzdělaný „muž na ulici“. A je to moje a moje zaměstnanci nedostatečná, pokud noviny nejsou vždy psány tak, aby dokázaly porozumět jejich obsahu. Pro nás, kteří si zvykli na žargonu tzv. „Vzdělaného“, není tak snadné psát dobrého Němce bez cizích slov. V tomto bodě, společné porozumění, by to mělo být ještě lepší u nedělních novin.

1926, 52 Sch.